Knedla

Ráda bych se Vám představila a napsala pár slov a vět o tom, co jsem zažila, co ráda dělám a tak nějak tedy kdo jsem.

 

 

Se skauty jsem se poprvé seznámila ještě před obdobím školou povinným, a to díky mé rodině blízké i širší, tedy mému bratrovi a strejčkovi, kteří byli a stále jsou aktivními vedoucími.

 

Když jsem ale trochu povyrostla a přišel čas na pravidelné světluší slétávání, začala jsem paradoxně chodit do střediska, které bylo blízko mé základní školy a opustila jsem tak dráhu rodinného střediska v Horních Počernicích a vstoupila do střediska Maják.

 

59. oddíl skautek a světlušek na Praze 2 se stal mým domovem během dlouhých třinácti let, kdy jsem ze světlušek přešla do skautek, odtud do Mroverů a v roce 2002 jsem se přidala do vedení nejprve mladších holek, světlušek a o dva roky později starších skautek.

 

Náš oddíl, který, jak jste si již jistě všimli, bydlel daleko od Prahy 8, a tedy i celého tohoto skautského obvodu, se během těchto mých přestupů rozhodl, myslím, v roce 1998 opustit své rodné středisko a vstoupit do střediska Stopaři z |Prahy 8 - Bohnic.

A tak jsem se i já stala "Stopařkou" což už mi nikdo nikdy asi neodpáře.

Stopaře jsme my, "Holky z 59.", znaly už dlouhou dobu, dohromady jsme jezdili na tábory co já pamatuju, a tak naše začlenění nebylo vůbec složité. V té době mělo tedy naše středisko dva oddíly skautek.

 

Tato situace se změnila v roce 2005, kdy se náš oddíl potýkal s malým počtem členů a na druhou stranu našim kamarádkám z "Rosverek" zase chyběly vedoucí. A tak se to celé dalo dohromady, už byla ruka v rukávě a hřebík uhozen na hlavičku a vznikl jeden společný nový oddíl skautek od Stopařů - Miriklo! Za těch pár let, které už za sebou máme, rosteme jako z vody a je nám spolu dobře. A já jsem tedy v současné době oddílová vedoucí Mirikla a od jara letošního roku i jeden z článků tohoto obvodního Edu-teamu.

 

Co se týče mého života mimo skautování, tak jsem celý život žila a studovala v Praze. Nejdříve takové ty základní a gymnazijní časy a poté jsem se přesunula na Pedagogickou fakultu v Praze, kde jsem letos začala pátý ročník tzv. Speciální pedagogiky a časem by ze mě měla být logopedka, na což se zrovna v této chvíli opravdu moc těším. Studování mě i docela bavilo a baví, tak jsem si přibrala na Evangelické teologické fakultě obor, který se zabývá ekumenickou teologií, tedy tím, že je hodně cest k jednomu cíli a že tedy to, že jsme někdy ve víře rozdílní, může být často hodně sjednocující.

 

Co tak říct na závěr? …

 

Už vím…. Chci říct, že myslim, že skaut je dost dobrá věc, i když si často říkám, jestli mi už z toho všeho trochu nehrabe! ….

No, ale vždycky si pak uvědomím jednu věc, a to je, že skaut je vlastně takový zabalený servis hodně věcí dohromady:

Že mám hodně přátel, kteří mě obohacují a taky se o ně často můžu pořádně opřít, když je potřeba; že můžu někomu dávat něco, co tu už sto let funguje, a tedy to nejspíš za něco musí stát a že nás skaut učí stát v tomhle rychlym světě na pevnějších nohách, což je tedy často, myslím, hodně potřeba.

A já mám tenhle "balík" důležitých věcí naprosto grááátis k dispozici!