Krťa
03.12.2008 18:26V dětství jsem spoustu času strávila s postavami knih Foglara a Maye a mezi štíty Vysokých Tater. I proto asi nikoho nepřekvapilo, že jsem se místo hraní s panenkami vydala po stopách svého bratra a vstoupila v roce 1992 do tehdy již plně skautské "Čtyřiadvacítky". Ze zahajovací oddílové schůzky si živě pamatuji na předávání pomyslného žezla vedení oddílu Juanem Blance Majnušové (dnes Hejhalové), která byla mojí vůdkyní po celé mé skautské dětství a dospívání.
Světlušky v našem oddíle tehdy nefungovaly, takže jsme se hned v devíti letech drsně zařadili mezi skautky. Od té doby jsem většinu svých víkendů trávila na pěších, vodáckých, lyžařských, cyklistických, ale především skautských výpravách. Nikdy jsem toho nelitovala, snad jen dnes musím obdivovat, jak bylo zvládnutelné pro jednu vůdkyni pořádat tři víkendové akce měsíčně.
Podobně jako se mi vystřídalo několik rádkyň a družin, prošla jsem několika základními školami, abych skončila na delší dobu na proseckém gymnáziu a jako rádkyně jedné družiny. Léta telecí vystřídalo období trochu rozumnější, snad i zkušenější… Když jsem se po pár letech dozvěděla, že je na čase uvolnit místo mladší krvi, přešla jsem tehdy i s trochou lítosti do širšího vedení jako oddílová rádkyně. Tehdy jsem se dost věnovala společenskému tanci, který nakonec přece jen ustoupil do pozadí kvůli oddílu, který jsme spolu s Luckou a Májou začali v úderné trojce vést. To se už blížila maturita a vstup do "dospělého" světa.
Ten svět se přede mnou otevřel jako široké nekonečné moře a já na něm vlastně dodnes hledám cestu, kudy plout. Na vysokou školu jsem se dostala s nervozitou, ale bez potíží, jen jsem brzy přišla o iluze o úrovni skvělého vysokoškolského vzdělávání. Celé tři roky mi vydrželo myslet si, že ten obor, jehož názvu nikdo nerozumí (Mezinárodní teritoriální studia), mě baví. Poté jsem zjistila, že tomu tak není a že se tím rozhodně nechci ve svém životě zabývat, jsem alespoň dokončila bakalářské studium. Pokračovat zkouším oborem andragogika, který se dá stručně nazvat jako vzdělávání dospělých.
Nelezu-li někde na skalách nebo po horách, tak si přivydělávám učením angličtiny a jako instruktorka v lanovém centru. Od minulého roku i jako instruktorka teambuildingových kurzů pro firmy, takže si pořád dost hraju, ale s dospělými. Po krásných letech ve vedení oddílu jsem si dala menší pauzu - během ní jsem se podívala studijně do Anglie a pak jsem se našla velké zalíbení v lezení - abych se letos v zimě vrátila do obvodního Eduteamu (nickname pro výchovný tým Prahy 8).
Mezi mé sny kdysi patřilo stát se vůdkyní oddílu, teď je mezi nimi stát se lyžařskou instruktorkou, podívat se na Nový Zéland a hlavně mít vždy radost z toho, co dělám.
Ať se to daří nejen ve skautském životě i vám!
Ať se to daří nejen ve skautském životě i vám!
—————
