Lucka

Narodila jsem se před 9573 dny v Praze, kde od té doby žiji a studuji a pracuji a dělám spoustu dalších věcí.

Když jsem byla malá, chtěla jsem být jako každá holka postupně princeznou, prodavačkou, herečkou, modelkou, letuškou a ... problém je, že už mi došly nápady, takže otázky, čím budeš, až dostuduješ (a že se ta doba povážlivě blíží!), mě zrovna teď dost znervózňují.

Když mi bylo osm přišla naše sousedka, jestli bych nechtěla chodit k nim do oddílu. Byl rok 1990, všechno se měnilo a ten oddíl, který byl předtím mnoho let turistický, se najednou změnil ve skautský. A ze mě stala skautka.

Jinak jsem ale byla úplně normální! Svoji původní základku jsem vyměnila za tu s rozšířenou výukou výtvarné výchovy, ale když pak přišlo další rozhodování ohledně střední školy, tatínek na mě křičel, že Picasso ze mě nebude, a jelikož jsem byla hodná a poslušná dcera, šla jsem na česko-italské gymnázium.

Šest let pobytu za plotem ze mě sice Italku neudělalo, ale myslím, že nakonec to nebyla špatná volba. Mezitím jsem se stala rádkyní světlušek (bylo mi 14 a myslela jsem si, že jestli nezměním svět, tak alespoň naši organizaci).

A pak zase velké rozhodování. Že ze mě nebude Picasso jsem tentokrát odhadla už i sama, takže jsem se rozhodla vydat se na cesty historického poznání. Ovšem přijímací komise chtěla jinak a já jsem skončila na VŠE a PedF (ČJ-D) a nevěděla jsem, co si vybrat, protože jsem ani o jedno moc nestála. Výsledkem bylo, že jsem zkusila oboje. A nestíhala nic. Nakonec jsem se zamilovala do spolužáka a o škole bylo rozhodnuto. Studium na VŠE jsem přerušila a nakonec zrušila. Se spolužákem jsem se pak rozešla, ale na PedF jsem zůstala. Snad už tam nebudu moc dlouho.

Ale zpět k paralelnímu skautskému životu. Světlušky mi najednou přišly moc malé, a tak jsem si na rok vzala družinu skautek. Pak jsem zase naopak já přišla Blance moc velká, a tak jsem se stala oddílovou rádkyní. Jak jsem udělala čekatelky a vůdcovské zkoušky, si už moc nepamatuji, asi to nebylo nic hrozného. Blanka se pak rozhodla založit si rodinu a já jsem se stala vůdkyní oddílu a časem i zástupkyní vůdce střediska. V nedávné minulosti jsem si na necelý rok zkusila, jaké je to být zástupkyní vůdce obvodu, a seznámila jsem se mimo jiné s chodem PRJ, ale pak naštěstí přišel sněm a díky němu jsem teď výchovná zpravodajka našeho obvodu.