Šmudla
03.12.2008 18:24Ahoj všichni posluchači, diváci, čtenáři,
Na posledním informačním sezení výchovného teamu padlo rozhodnutí představit vám jednotlivé členy výchovného teamu Prahy 8.
Jistě si dokážete představit ten okamžitý zájem všech přítomných být prvním přispěvatelem, takže ke slovu přišlo staré pirátské řešení "a tahali los o slámku krátkou". No a protože zde vidíte příspěvek ode mne, tak je vám už jasné kdo byl tím šťastným výhercem.
Takže něco z mého životopisu
Narodil jsem se v září 1979 na Bulovce a celý život vyjma posledních 3 let jsem žil v Kobylisích, co by kamenem dohodil od Svornosti. Po krátké epizodě v 187. PS Leningrad, odkud jsem byl ještě před slibem jiskry vyloučen pro vedení podvratných řečí (moje milá apolitická matka musela vysvětlovat soudružce ředitelce Benešové proč naše rodina opovrhuje moderní socialistickou výchovou mládeže) jsem v osmi letech vstoupil do tehdejšího TOM 5024 (turistického oddílu mládeže) pod TJ Admira Kobylisy. Já sám jsem tehdy nevěděl, že TOM 5024 je skautský oddíl v ilegalitě a TJ Admira je vlastně Sokol.
Tak začal můj život se skautem, pravda nesměli jsme nosit šátky a skautské značky se jmenovaly zálesácké. Oddíl vedl Ivo Pražák a později Franta Mantlík a od těch dvou jsme se nikdy nedočkali socialistické indoktrinace, zato dobrodružství bylo dost. TJ vedl (a stále vede) Karel Štemprok,další ikona výchovy mládeže v Praze 8.
Se všemi jmenovanými jsme prožili různé věci, od památné Kákovy krkonošské okruhy (Žalý - Mísečky - Zlaté Návrší - Labská - Petrovka/Martinovka - Špindlerovka - Luční - Výrovka - bufáč na Rozcestí - Strážné - Žalý), přes legendární natáčení Karate Kid 6 v podání Iva Pražáka na mém třetím táboře, až po precizní tábory pod Frantou Mantlíkem. Všichni mi něco dali a já jsem jim za to vděčný.
Když přišel listopad 1989 a první polistopadový tábor najednou jsme zjistili že jsme vlastně skauti. Každý se s tím musel nějak poprat, někteří si přáli zůstat v TJ, jiní chtěli být zase skauty... Nám tehdy malým členům to bylo celkem jedno, ale ve finále jsme demokraticky hlasovali o setrvání v TJ nebo o přestupu do tehdy vznikajícího Junáka. Nakonec to dopadlo úplně jinak, zůstali jsme členy TJ (a později Sokola) a zároveň jsme se zapojili do obnovy skautského hnutí jako 24. středisko Junáka. Skvělý kompromis, řekl bych.
Já jsem mezitím rostl, ve pracovním životě se jsem vystudoval dopravní průmyslovku a její nástavbu a nyní se pohybuji v odvětví dopravy/přepravy. Ve volném čase se snažím udělat piloťák, trochu se vrtám v počítačích, hraju na kytaru.
Ve skautském prostředí jsem se po krátkém trvání v 224. oddílu (rok 92-93) stal rádcem v 24. oddílu, pak oddílovým rádcem, vedoucím Roverského kmene, vůdcem oddílu až po dnešní funkci střediskového vůdce.
Na skautském obvodu Prahy 8 jsem výchovným zpravodajem chlapeckého kmene, takže jsme se hezkým obloukem dostali k našemu blogu a důvodu proč jsem to byl já, kdo si měl vytáhnout krátkou slámku.
—————